Seznamte se s týmem: HR ředitelka, Petra Klementová

Seznamte se s naší HR ředitelkou – Petrou Klementovou, která nechybí na žádné firemní akci a svou energií i přístupem pomáhá formovat firemní kulturu Ferritu.

Jak dlouho pracujete ve Ferritu a jaké byly Vaše začátky?

Ve Ferritu pracuji jedenáctým rokem a moje začátky rozhodně nebyly nudné.

Nastoupila jsem do firmy, která rychle rostla a měnila se. Nestačilo znát jen HR – potřebovala jsem pochopit výrobu, technický úsek, obchod i každodenní fungování firmy jako celku.

Od začátku jsem přemýšlela nad tím, co by mohlo lidem ve firmě pomoci a co nám v oblasti HR chybí. Tehdy nebylo nastaveno mnoho procesů a aktivit, které dnes považujeme za samozřejmost. Měla jsem ale štěstí na kolegy a kolegyně, kteří měli podobné nadšení a chuť věci posouvat.

Společně se nám podařilo vybudovat a nastavit řadu oblastí od náboru přes adaptaci, vzdělávání, odměňování až po interní komunikaci i práci s firemní kulturou. Velkou radost mi dělá, že řada našich HR projektů uspěla i v porovnání s mnohem většími firmami a získala ocenění v odborných soutěžích. Vnímám to jako potvrzení, že jsme zvolili správnou cestu.

Když se dnes ohlédnu zpět, mám radost z toho, kam se oblast HR ve Ferritu posunula. A nejvíc mě těší, když od kolegů slyším, že jim naše projekty nebo aktivity usnadnily začátky, pomohly v rozvoji nebo jim zpříjemnily pracovní život ve firmě.

Jaká byla Vaše cesta k pozici personální ředitelky?

Cesta k pozici personální ředitelky byla poměrně dlouhá a vlastně i trochu úsměvná. Při práci v bance jsem vystudovala Podnikatelství a management na Ekonomické fakultě VŠB a tehdy jsem byla přesvědčená, že personalistiku bych nikdy dělat nechtěla.

Postupně jsem ale prošla oblastí vzdělávání, poradenství, lektorování i HR. Pracovala jsem v náboru, vzdělávání a dalších personálních oblastech a začala jsem vnímat, jak jsou všechny tyto věci propojené a jak velký vliv mají na fungování firmy.

Stejně tak jsem kdysi tvrdila, že nikdy nechci mít na starosti mzdy. A život ukázal, že i tato oblast je důležitou součástí celku. Dnes proto svou roli nevnímám ani tak jako funkci, ale spíš jako možnost zastřešovat oblasti, které spolu souvisejí, a vytvářet služby a podporu pro zaměstnance i management.

Co Vás na práci v HR nejvíc baví a naplňuje?

Na HR mě nejvíc baví jeho pestrost. Každý den přináší něco jiného – někdy řeším nábor, jindy rozvoj zaměstnanců nebo podporu manažerů, a někdy všechno najednou. Pořád se učím nové věci a poznávám zajímavé lidi.

Mám radost, když se mi povede najít řešení, které lidem pomůže. A nemusí jít jen o příjemné věci. Často jsou to i náročnější situace, jako je nespokojenost zaměstnanců, stížnosti nebo složité vztahy v týmu. Když se podaří najít cestu, která situaci posune správným směrem, dává mi to velký smysl.

Jak byste popsala firemní kulturu z Vašeho pohledu?

Když se podívám na firemní kulturu Ferritu, tak pro mě ji nejvíc vystihuje naše „Mentalita“ – tak se jmenuje i náš firemní časopis. Vidím v tom firmu plnou šikovných lidí, kteří své práci opravdu rozumí a mají za sebou spoustu zkušeností a know-how.

Zároveň se tady podle mě daří držet lidský přístup, ochotu spolupracovat a hledat řešení společně. Je tu fajn i to, že se umíme potkávat na různých akcích, být spolu i mimo práci a zároveň firmu dobře reprezentovat navenek. Vážím si taky toho, že mnoha lidem na výsledku opravdu záleží a jsou ochotní pro něj udělat něco navíc.

Jaký je podle Vás klíč k tomu, aby se lidé v práci cítili dobře a dlouhodobě zůstávali?

Podle mě neexistuje jeden univerzální recept. Každý člověk je jiný a v různých obdobích života potřebuje něco jiného.

Společné ale bývá to, že lidé chtějí pracovat ve slušném prostředí, mít dobré vztahy s kolegy, férové jednání a rozumět tomu, co se od nich očekává. Důležité je také vědět, že jejich práce má smysl, že jsou vnímáni a že si jejich práce někdo váží.

Když se k tomu přidá dobrý vedoucí, který umí naslouchat, komunikovat a být oporou, je to velmi dobrý základ pro dlouhodobou spolupráci.

Jaké trendy v HR Vás aktuálně nejvíc zajímají nebo inspirují?

Zajímám se o nové technologie a využití umělé inteligence v HR, ale myslím si, že ani ta nejlepší technologie nenahradí zdravý úsudek, zkušenosti a lidský přístup.

Inspirují mě také témata spojená s rozvojem lidí, vzděláváním a mezigenerační spoluprací. Ve firmách dnes pracují lidé různých generací a každá z nich přináší jiné zkušenosti, pohledy i očekávání. Uvědomuju si, že právě schopnost tyto rozdíly pochopit a využít je pro firmy velkou příležitostí.

Víme, že ráda hrajete golf. Co Vás na tomto sportu nejvíc baví?

Golf člověka učí trpělivosti a pokoře. Někdy máte pocit, že vám jde všechno skvěle, a pak přijde jamka, která vás rychle vrátí zpátky na zem.

Zároveň je to pro mě způsob, jak si vyčistit hlavu, být venku na čerstvém vzduchu a na chvíli vypnout od každodenních starostí. A v neposlední řadě je golf také příležitostí potkávat zajímavé lidi.

Slyšeli jsme, že jste součástí souboru Valašský vojvoda. Jak jste se k tomu dostala a co Vám tanec přináší?

Folklor je součástí mého života už od dětství. Ve Valašském vojvodovi nejen tančím, ale také zpívám, a díky souboru jsem měla možnost procestovat velkou část světa.

Dostala jsem se i do zemí, kam se běžně na dovolenou příliš nejezdí – například do Arménie, Jižní Koreje, Japonska, Brazílie, Kostariky, Peru nebo Jordánska apod. Měla jsem také možnost vystupovat ve Vatikánu. Jsou to zážitky, na které člověk jen tak nezapomene.

Folklor mi ale nepřináší jen cestování. Je to také parta lidí, se kterými sdílím radosti i starosti už mnoho let a o které se mohu opřít i v náročnějších životních situacích. Díky folkloru jsem poznala spoustu lidí z různých koutů světa a často se mi stává, že ať jedu kamkoliv, potkám někoho, s kým se znám právě přes folklor. Někdy dokonce i na pracovní cestě. Je až neuvěřitelné, jak je svět ve skutečnosti malý.

Zároveň je folklor i o disciplíně. Prakticky celý život mám dvakrát týdně taneční zkoušky a během roku řadu vystoupení doma i v zahraničí. Je to časově náročný koníček, ale nikdy jsem toho nelitovala.

Je to zkrátka velká součást mého života, kterou se snažím předávat i svým dětem.

Co Vás nejlépe odreaguje po náročném pracovním dni?

Záleží na tom, jak náročný den mám za sebou.

Důležitý je pro mě pohyb a pobyt venku. Dokážu si při něm srovnat myšlenky a nabrat novou energii. Ráda trávím čas se svými dětmi. Nemusí to být nic mimořádného – někdy si nejvíc užijeme obyčejné povídání v kuchyni u vaření, jindy společný výlet třeba do zoologické zahrady.

Kdybyste měla popsat ideální víkend, jak by vypadal?

Málokdy vydržím celý víkend nic nedělat. Ideální víkend je pro mě takový, kdy mohu být s lidmi, které mám ráda, trochu se hýbat a zažít něco zajímavého.

V poslední době hodně času věnuji svému novému bydlení a zahradě. Baví mě zvelebovat si svůj prostor, něco zasadit, upravit nebo si na terase vychutnat opravdu dobrou snídani. Právě tyhle obyčejné chvíle mi pomáhají zpomalit a odpočinout si.

A pak už záleží na tom, co víkend přinese. Může to být golf, vystoupení se souborem, výlet nebo čas strávený s dětmi a přáteli.

Máte nějaký rituál nebo zvyk, který Vám pomáhá udržet rovnováhu mezi prací a osobním životem?

Přímo nějaký rituál nemám. Spíš mi rovnováhu mezi prací a osobním životem přirozeně drží to, že žiju aktivně v obou oblastech.

Kdybyste mohla dát svému mladšímu já jednu radu, jaká by to byla?

Asi bych mu poradila, aby si víc věřilo a nedělalo si starosti se vším dopředu. Spoustu věcí, které nás trápí, stejně nedokážeme ovlivnit, a nakonec se často vyřeší úplně jinak, než jsme si představovali.

A také bych si připomněla, že není potřeba být ve všem perfektní. Důležitější je dělat věci poctivě, s rozumem a srdcem.

Dokončete větu: „Dobrý tým je pro mě…“

Dobrý tým je pro mě skupina lidí, kteří nemusí být stejní, ale mají společný cíl, vzájemný respekt a vědí, že se na sebe mohou spolehnout. A když se spolu dokážou i zasmát, bývá zvládání náročných situací o něco jednodušší.

Moc děkujeme za rozhovor.