Seznamte se s týmem: Jozef Tkáč

V montáži našich strojů hraje klíčovou roli – nejen díky svým dlouholetým zkušenostem, ale také díky schopnosti vést tým a zvládat technické výzvy, které přináší každý nový projekt. Jozef Tkáč, mistr na dílně, je součástí Ferritu už 16 let a během této doby prošel řadou profesí, které mu daly pevný základ pro jeho současnou práci. V rozhovoru se ohlíží za svou profesní cestou, popisuje každodenní realitu práce mistra a přibližuje, co ho na této roli stále baví. Nechybí ani osobnější pohled – třeba to, kde dobíjí energii mimo pracovní prostředí.

1. Mohl byste nám přiblížit svou profesní cestu před nástupem do Ferritu?

V osmnácti letech jsem nastoupil do konstrukce, kde jsem strávil patnáct let. Po ukončení této etapy jsem přešel do společnosti HK Konstrukce, kde jsem začal pracovat jako zámečník. Po pěti letech jsem si našel nové uplatnění ve firmě Hamont, která se zabývala výrobou kotlů. Tam jsem strávil deset let a poté jsem se opět vrátil ke konstrukční práci. Té se věnuji dodnes.

2. Jak dlouho už ve společnosti Ferrit působíte?

Do Ferritu jsem nastoupil 4. ledna 2010, takže letos to bude už šestnáct let. Za tu dobu jsem měl možnost sledovat, jak se firma rozvíjí, a být součástí mnoha změn i nových projektů.

3. Kolik lidí máte ve svém týmu a jakým způsobem spolupracujete?

V mém týmu je aktuálně 21 lidí. Každý z nich je jiná osobnost, a právě to dělá práci s lidmi náročnou, ale zároveň zajímavou. Snažím se o otevřenou komunikaci a férový přístup. Spolupráce funguje dobře – když je potřeba něco vyřešit, táhneme za jeden provaz.

4. Který stroj pro vás byl při montáži nejnáročnější a proč?

Nejnáročnější jsou vždy nové stroje a vývojové projekty. U nich se často objevují různé nedostatky nebo nejasnosti v projektové dokumentaci, které je potřeba řešit. Ve spolupráci s konstrukcí pak hledáme způsoby, jak chyby odstranit a proces montáže vylepšit. Tyto projekty jsou náročné, ale zároveň přinášejí nejvíce zkušeností.

5. Máte nějaký koníček nebo aktivitu, která vám pomáhá dobít energii?

Mým velkým koníčkem je práce na zahradě. Je to pro mě způsob relaxace a zároveň prostor, který se snažím neustále vylepšovat. Práce venku mě nabíjí energií. A samozřejmě velkou roli hraje i rodina – největší radost mi dělá můj milovaný vnuk.

6. Jaké technické znalosti a dovednosti jsou podle vás pro práci mistra na dílně nejdůležitější?

Základem je dobrá orientace ve výkresové dokumentaci. Stejně důležitá je ale i práce s lidmi – umět je vést, motivovat a řešit situace, které při výrobě vznikají. Technické znalosti jsou jedna věc, ale bez dobré komunikace by to nešlo.

7. S jakými technickými výzvami se při montáži našich strojů setkáváte nejčastěji a jak k jejich řešení přistupujete?

Nejčastěji se jedná o výzvy spojené s vývojovými projekty – tedy různé problémy, které se objeví při montáži. Může jít o chyby v technické dokumentaci nebo o nepřesnosti ve výrobě jednotlivých dílů. Tyto situace řešíme okamžitě, nejčastěji ve spolupráci s OTK a konstrukcí, aby se předešlo dalším komplikacím.

8. Který stroj sestavujete nejraději? Máte mezi nimi svého „oblíbence“?

Mezi mé oblíbené stroje patří určitě DLP, které vyrábíme už dlouhou dobu – například DLP140 nebo DLP50. Každý z nich má svá specifika a výzvy, takže nedokážu říct, který mám nejraději. Každý projekt je svým způsobem zajímavý.

9. Pokud byste nebyl mistrem, jakou profesní cestou byste se podle vás vydal?

Kdybych nebyl mistrem, pravděpodobně bych zůstal u své původní profese mechanika. Tato práce mě vždy bavila a naplňovala.

Z rozhovoru je patrné, že práce mistra není jen o technických znalostech, ale především o lidech, trpělivosti a schopnosti reagovat na nové výzvy. Jozef Tkáč je příkladem člověka, který svou profesi dělá s respektem, zkušeností a dlouhodobým nasazením. Jeho příběh ukazuje, jak důležitou roli hrají v našem výrobním procesu lidé, kteří stojí „na dílně“ každý den a posouvají naše stroje od výkresu k realitě.